Ekolog mokřadů, aktivistka a dvě generace ochranářů. To je pestrost nových laureátů
z vyhlášení Ceny Josefa Vavrouška

Dnes, 6. června, si v Senátu převzala ocenění čtveřice environmentálních osobností: Ekolog mokřadůJan Květ z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích si odnesl Cenu Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos. Za výjimečný počin ocenila porota Ceny Josefa Vavrouška pražskou političku a aktivistkuPetru Kolínskou. Speciální ocenění putuje také dvěma ochráncům přírody: Ekozásek roku pro mladé do 26 let získal předseda spolku Pestré PolabíMartin Trávníček. Letošní novinku – Cenu ministra životního prostředí za mimořádný příspěvek ke komunikaci či vzdělávání v environmentální oblasti – obdrželJiří Jiránek. Ten stál u zrodu Hnutí Brontosaurus nebo Ministerstva životního prostředí.

„Letos jsme zaznamenali rekordní počet nominovaných snad ve všech kategoriích. Tolik úžasných osobností! Vybírat laureáty mezi oborovými špičkami i mladými environmentálními nadějemi bylo opravdu těžké. Nakonec porota ocenila výzkum i osvětovou činnost, stejně jako zásluhy o legislativu a významnou mezinárodní spolupráci, Jana Květa. Cenu za výjimečný počin jsme se rozhodli udělit Petře Kolínské, a to za její oponenturu novely stavebního zákona i její roli v projektu Měníme klima v legislativě. Moc bychom si ale přáli, aby i samotnou nominaci na Cenu Josefa Vavrouška vnímali lidé jako krásné ocenění jejich úsilí,“přibližuje Vladimír Kořen, předseda poroty Ceny Josefa Vavrouška, populární moderátor a pedagog.

Ekolog Jan Květ stál u zrodu vědeckého výzkumu v oborech produkční ekologie rostlin a ekologie mokřadů v Československu. Stojí za českým termínem „mokřad“ jako ekvivalentu anglického termínu „wetland“. Zasloužil se o vznik CHKO Třeboňsko a zpoza železné opony dokázal prosadit, aby byl český výzkum produkční ekologie a ekologie mokřadů zařazen do programu UNESCO. V roce 2008 získal cenu Mezinárodního Ramsarského výboru Recognition of Eminence za zásluhy o studium a ochranu mokřadů.

Slavnostní vyhlášení se již tradičně konalo v reprezentačních senátních prostorech Valdštejnského sálu. Za nepřítomnou Petru Kolínskou zde převzala uměleckou plastiku od uměleckého skláře Vladimira Kleina Kateřina Eklová. Politička a aktivistka Kolínská vede Zelený kruh, kde se věnuje koordinaci projektů se zaměřením na klima. Jako pražská radní prosazovala udržitelný rozvoj města v oblasti revitalizace brownfieldů. Cenu získala za oponenturu novely stavebního zákona a projekt Měníme klima v legislativě. Díky němu došlo ke zlepšení zákonného prostředí v oblasti adaptace sídel na změnu klimatu.

„Jiří Jiránek představuje generaci otců a matek zakladatelek moderní ochrany přírody a krajiny u nás. A koneckonců také samotného Ministerstva životního prostředí. Bez jeho přispění by v roce 1992 nevznikl zákon o ochraně přírody a krajiny, který platí dodnes a v době vzniku přinesl skutečně to nejlepší z ochrany přírody do praxe. A hlavně díky jeho neúnavné práci především v osmdesátých letech minulého století přivedl k zájmu o přírodu a životní prostředí desetitisíce mladých lidí. Právě zájem lidí na zlepšení kvality vody, ovzduší nebo krajiny byly jednou z hybných sil sametové revoluce. A za to všechno patří Jiřímu Jiránkovi velké poděkování,“dodává ministr životního prostředí Petr Hladík, který převzal společně s místopředsedkyní Senátu ČR Jitkou Seitlovou záštitu nad slavnostním vyhlášením.

Lesník a ochránce přírody Jiří Jiránek již v socialistickém Československu rozjel hnutí, které otevíralo v té době tabuizovaná témata stavu životního prostředí. V 17 letech založil kroužek Stanice mladých ochránců přírody a v roce 1974 stál u zrodu hnutí Brontosaurus. Po pádu komunistického režimu na Ministerstvu životního prostředí zakládal oddělení ekologie krajiny.

„Cena Ekozásek roku měla letos poprvé vlastní porotu a já jsem měla tu čest, že jsem byla její součástí. Rozhodování pro nás bylo mimořádně náročné, protože nominovaných bylo mnoho a mezi nimi plno úžasných a velmi schopných mladých lidí: podnikatelé a podnikatelky, kteří ve své firmě pracují v souladu s udržitelností. Starosta, influencerky nebo aktivní studentky. Měli jsme zde i vývojářku, ochránce přírody nebo i dramaturgyni filmového festivalu,“vypočítává Natália Pažická, greenfluencerka, která společně s Vladimírem Kořenem moderovala slavnostní vyhlášení cen.

Cena Ekozásek roku Nadace Partnerství putovala do rukou mladého ochránce přírody Martina Trávníčka. Předseda spolku Pestré Polabí udržuje a obnovuje místní přírodní stanoviště s cílem zachovat velkou míru biodiverzity. Vyhledává přehlížené a neudržované lokality v okolí, provádí tam vlastní biologické průzkumy. Obnovuje původní charakter starých sadů či mokřadních luk. Dnes již spolek pečuje o dvacítku různorodých lokalit.

„Nadační fond ŠKODA AUTO se zaměřuje na pomoc různým drobným iniciativám. Partnerství s Cenou Josefa Vavrouška chápeme jako podporu nejaktivnějších občanů a zviditelnění hodnotového leadershipu právě v oblasti udržitelnosti a životního prostředí,“dodává Ladislav Kučera, ředitel Nadačního fondu ŠKODA AUTO, který je novým partnerem Ceny Josefa Vavrouška.

Letos v září by Josef Vavroušek oslavil 80 let. Bohužel však 18. března 1995 zahynul v Roháčích pod lavinou. Spolu s ním zemřela jeho dvacetiletá dcera Petra. S myšlenkou Ceny Josefa Vavrouška přišel jeho brněnský přítel ze studií, vězněný signatář Charty 77, Jiří Müller, který byl na počátku devadesátých let členem správní rady Nadace Charty 77. První laureáti byli touto nadací oceněni již v roce 1996. Od roku 2004 udílení ceny postupně převzala Nadace Partnerství, která Cenu dále inovuje a uděluje dodnes.

Hlavním smyslem Ceny Josefa Vavrouška je oceňovat a přibližovat veřejnosti lidi, kteří ve svých profesích a komunitách posunují laťku péče o životní prostředí výš a jsou příkladem pro ostatní. Cílem ceny je zviditelnit „Vavroušky“, kteří mezi námi žijí, ale často o nich nevíme. Více o ceně najdete na www.cenajosefavavrouska.cz.

Kontakt pro média Nadace Partnerství: David Kopecký, tiskový mluvčí I Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. I +420 721 468 231  

Video medailonek - Jan Květ – laureát Ceny Josefa Vavrouška za rok 2023 v kategorii Dlouhodobý přínos

V druhé polovině srpna proběhl kurz Hydrobiologická exkurze. Na kurz se zapsalo rekordních 54  studentů s nimiž jsme ve dvou týdnech probádali jak tekoucí, tak stojaté vody na jihu Čech. Pozornost jsme zaměřili na řeky Blanici s největší populací perlorodky říční v České republice, Malši pod vodárenskou nádrží Římov, horní Stropnici v oblasti nádrže Humenice a Lužnici v horní málo člověkem ovlivněné a spodní silně regulované oblasti. Ze stojatých vod jsme navštívili Nadějskou rybniční soustavu na Třeboňsku a Vrbenské rybníky u Českých Budějovic. Nevynechali jsme ani tůně v přírodní památce Blana, rašeliniště Hovízna, Cepské pískovny, lom u Trhových Svinů, koupaliště Bagr a mnoho dalších lokalit.

Na každé lokalitě studenti vypracovávali terénní protokol s popisem lokality, základními fyzikálně-chemickými parametry vody, složením společenstva fyto- a zooplanktonu, určením vodní a mokřadní vegetace, vodních bezobratlých a vrcholové části potravního řetězce tzn. strukturou rybího společenstva a případně výskytem dalších obratlovců vázaných na vodní prostředí.

Děkujeme studentům za jejich nadšení pro vodní prostředí a těšíme se na pokračování v letním semestru 2022. Už nyní se zamýšlíme nad plánem na příští rok! V případě zájmu o vodní prostředí je také možné si zapsat předměty Biologie vodních organismů I a II, které po delší době letos opět poběží.

Za organizátory Petr Blabolil.

Fotografie z exkurze si můžete prohlédnout na našem Facebooku.

Jedné z celosvětově nejvyšších poct v oblasti vědy se dostalo Juliu Lukešovi z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR. Na začátku května byl zvolen za mezinárodního člena do Národní akademie věd (National Academy of Sciences, NAS) Spojených států amerických. NAS je soukromá nevládní organizace, která slouží kromě jiného jako poradní orgán vládě USA v otázkách vědy a techniky. Prestiž této organizace podtrhuje fakt, že přibližně 500 jejích současných i již zemřelých členů získalo Nobelovu cenu. Julius Lukeš je jediným žijícím českým zástupcem v NAS z České republiky.

„Je to první cena, ze které jsem se opravdu orosil,“ komentuje upřímně své zvolení Julius Lukeš. Noví členové jsou do NAS navrhováni svými kolegy za významný přínos ve svých výzkumných oborech. Letos NAS zvolila 120 nových členů ze Spojených států a 24 mezinárodních členů z celého světa, čímž se zvýšil celkový počet aktivních členů na 2 617 a celkový počet mezinárodních členů na 537.

Julius Lukeš se profesně věnuje parazitologii; zabývá se molekulární a buněčnou biologií parazitických prvoků, kteří způsobují řadu závažných onemocnění. Od roku 1987 pracuje na Parazitologickém ústavu Biologického centra AV ČR a od roku 2003 působí také na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Je autorem nebo spoluautorem více než 400 odborných článků ve vědeckých časopisech, které byly dosud citovány téměř 18 000 krát s Hirschovým indexem 63. Od roku 2004 je členem Učené společnosti ČR, v roce 2014 byl zvolen členem Americké mikrobiologické akademie a o rok později se stal členem Evropské mikrobiologické akademie. Od roku 2018 se zařadil mezi členy prestižní Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS) a v roce 2023 se stal členem Evropské organizace pro molekulární biologii EMBO. Získal také řadu ocenění, mezi nimiž jsou např. Cena ministra školství za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z roku 2011 a 2023, Medaile G. J. Mendela za zásluhy v biologických vědách (2023) a Cena Akademie věd České republiky za mimořádný výsledek výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (2020).

Národní akademie věd se zasazuje o rozvoj vědy v USA a přispívá k rozvoji mezinárodní vědecké komunity. Je to aktivně fungující organizace, která se zabývá důležitými otázkami vědy a problémy, u nichž jsou vědecké poznatky zásadní. Julius Lukeš bude pracovat v sekci, která se zabývá patogenními organismy a evolučními otázkami. Prvního shromáždění NAS se zúčastní 25. dubna 2025, kdy bude zároveň přivítán mezi nové členy na slavnostním ceremoniálu.

V historii působili v NAS dva čeští vědci. Jako první byl zvolen v roce 1995 neurofyziolog Jan Bureš (1926-2012), druhý o dvacet let později virolog Jan Svoboda (1934-2017). Díky své afiliaci k Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR reprezentuje Českou republiku v NAS také molekulární biolog David M. Sabatini, který byl zvolen jako řádný člen NAS v roce 2016.

Kontakt:

prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc.,tel. 387775416, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Mgr. Daniela Procházková, referentka publicity, Biologické centrum AV ČR, tel. 387 775 064, 778 468 552, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Julius Lukeš: Foto Pavlína Jáchimová AV ČR

V 18. ročníku prestižního programu L'Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě porotu nejvíce zaujaly tři odbornice zaměřené na oblast fyziky a mikrobiální a systémové ekologie. Program se zaměřuje na podporu talentovaných vědkyň na začátku jejich badatelské dráhy a chce ocenit jejich práci, kterou perfektně odvádějí i přes náročné podmínky, jimž ženy ve vědeckém prostředí často čelí.

Laureátkami 18. ročníku talentového programu L’Oréal UNESCO Pro ženy ve vědě jsou:

Mgr. Kateřina Kopalová, Ph.D.Ve své práci se zabývá sladkovodními rozsivkami, skupinou řas z oblasti Antarktidy, která tvoří základ místních potravních sítí. Svým studiem přispívá k většímu porozumění mikrobiální ekologie, evoluce a v souvislosti s krizí klimatických změn i k šíření a biodiverzitě těchto organismů.

Ing. Monika Kučeráková, Ph.D. V rámci své specializace se věnuje analýze monokrystalů, tedy složitým materiálům, které se skládají z několika desítek až stovek atomů.

Mgr. Kateřina Sam, Ph.D., (PřF JU) Stěžejní je pro ni téma interakce hmyzožravých predátorů a kořisti a následný dopad jejich vztahů na ekosystémy. Experimentům se věnuje nejen v laboratoři, ale i v terénu na různých místech světa.

Medailonek Mgr. Kateřina Sam, Ph.D.

Ekoložka a držitelka ocenění Otto Wichterle Award 2018 Kateřina Sam svým studiem zásadně přispívá k poznatkům o možných důsledcích vymizení predátorů z ekosystémů. Jejím profesním zájmem jsou multitrofické interakce mezi organismy, konkrétně vztahy mezi hmyzožravými predátory, hmyzem a rostlinami. Studuje například, jak ptáci utvářejí populace členovců, a naopak, jak společenstva členovců ovlivňují hmyzožravé predátory. Její výzkum zahrnuje rozsáhlé experimenty a simulace v různorodých prostředích, včetně tropických lesů. Svým komplexním přístupem analyzuje možný dopad vymizení hmyzožravých predátorů na ekosystémy, a to i v souvislosti s klimatickými a environmentálními změnami.

O projektu L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě

Nadace L’Oréal podporuje ženy po celém světě, dává jim možnost utvářet svou budoucnost a měnit společnost k lepšímu. Zaměřuje se na tři hlavní oblasti: vědecký výzkum, inkluzivní krásu a opatření v oblasti klimatu. 

Talentový program L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě byl založen v Paříži v roce 1998 za účelem podpory žen – vědkyň. Program si klade za cíl oceňovat úspěchy již etablovaných vědkyň a vliv jejich odborné činnosti na současnou společnost, ale rovněž poskytovat podporu mladým vědkyním na počátku kariéry. Od svého vzniku se postupně rozšířil do mnoha států světa a vyznamenal více než 4400 žen ze 140 zemí. 

 
L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě v České republice 

V České republice byl projekt realizován poprvé v roce 2006 a každoročně oceňuje nadějné vědkyně, vybrané odbornou porotou. Soutěž je zároveň podpořena spoluprací s Akademií věd České republiky. Od zahájení projektu v České republice získalo toto ocenění již 50 talentovaných žen – vědkyň, jež si mezi sebou rozdělily částku ve výši 11 milionů korun českých. 

Zdroj:  L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě 2024

Jiřická nádrž, foto Petr Znachor BC AV ČR

Velké obavy o osud Jiřické nádrže (Pohořského rybníka) v jádrové části Přírodní památky Novohradské hory mají hydrobiologové z Biologického centra Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích spolu s dalšími odborníky a veřejností. Tento jedinečný horský ekosystém malé říčky (Pohořský potok) a přibližně dvě stě let starého rašelinného rybníka se ještě donedávna vyznačoval čistou vodou a neporušenými přírodními poměry s původními druhy vzácných živočichů, včetně ohrožené střevle potoční. Komerční rybolov a vysazování velkých dravců, které se v nádrži v současné době provozuje, však významně ničí původní společenstva ryb i obojživelníků. Odborníci proto apelují na Krajský úřad Jihočeského kraje, aby Jiřická nádrž získala patřičnou ochranu a byla zahrnuta do připravované Přírodní památky Pohoří na Šumavě. K tomu založili také petici aePetici, v níž se mohou vyjádřit svým podpisem i občané.

Podle jihočeských odborníků, kteří sledují povodí Jiřické nádrže už více než dekádu, je charakter, biologická hodnota a ekologická významnost této nádrže v jádrové části Přírodního parku Novohradské hory (téměř 900 m n. m.) na podobné úrovni, jako je tomu u rašelinného jezera Laka na Šumavě. Tomu bohužel neodpovídá úroveň ochrany unikátního ekosystému Pohořského potoka a Jiřické nádrže s původními populacemi střevle potoční a pstruha obecného. V České republice se jedná o jeden z mála systémů, kde střevle přirozeně využívají nejen tekoucí vody (Pohořský potok), ale i vody stojaté (Jiřická nádrž), a to velmi dynamickým způsobem v závislosti na panujících podmínkách.

Nechránit tuto nádrž je proti všem moderním vědeckým konceptům
Jiřická nádrž bohužel v současné době postrádá jakýkoliv stupeň efektivní ochrany před nevhodným komerčním využitím. „To, že je tato horská rašelinná nádrž vedena jako obyčejný rybník, je těžko pochopitelné, neboť v kontextu jejího povodí a oživení ohroženými druhy ryb to vůbec neodpovídá realitě,“ shodují se Dr. Jiří Peterka, Prof. Jan Kubečka a Prof. Karel Šimek z Hydrobiologického ústavu Biologického centra (BC) AV ČR. Nezahrnout tuto nádrž do plánované úpravy přírodní památky je podle odborníků proti všem moderním vědeckým konceptům napojení řeka-jezero (rybník), protože prostředím povodí Pohořského potoka a vodních cest je vlastně zajištěna biodiverzita v těchto otevřených a propojených rašelinných ekosystémech. V horní části nádrže se navíc nyní vyskytuje i zvláště chráněný bobr evropský.

„Je proto zarážející, že tato unikátní nádrž s charakterem přírodního horského jezera, která je centrálním integrujícím prvkem povodí všech rašelinišť v návrhu přírodní památky Pohoří na Šumavě, není do návrhu zahrnuta,“ doplňuje Prof. Jaroslav Vrba z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Nepůvodní druhy rybích dravců pustoší původní střevle a pstruhy
Jiřická nádrž je nyní v pronájmu soukromé firmy. Aktuálně praktikovaný systém komerčního rybolovu narušil křehkou rovnováhu zdejšího ekosystému. Do nádrže byly vysazeny zcela nepůvodní druhy jako sibiřští jeseteři v délce až jeden metr, amuři o váze 8 kg nebo štiky. Zejména štiky jsou schopny se vytřít i v této horské nádrži, nejsou v tomto pstruhovém povodí přirozeným druhem a jsou velmi agresivními predátory, kteří pustoší původní populace střevle potoční a pstruha obecného i v přítocích. Na referenčních lokalitách Pohořského potoka, které Hydrobiologický ústav BC AV ČR dlouhodobě sleduje, již nelze střevli ani spatřit. Navíc všechna voda z Jiřické nádrže je teď odváděna přes výpustní zařízení, a přirozené migrační cesty ohrožených druhů ryb přes přeliv rybníka byly tudíž zcela přerušeny. Přítomnost velkých dravců se negativně dotkne i populací čolka horského, který se hojně vyskytoval v horní části Jiřické nádrže a v přilehlých tůňkách a oddělených původních meandrech Pohořského potoka.

„Současná umělá rybí obsádka je naprosto nevhodná do prostředí Přírodního parku Novohradské hory, jehož toky odpovídají svým charakterem pstruhovému pásmu. Velké ryby jako jeseteři s délkou až 120 cm a kapři a amuři s váhou až 20 kg nenajdou v prostředí nádrže dostatek přirozené potravy a musí být dokrmovány, což jen zrychluje devastaci původních společenstev ryb, která se v tomto systému vyvíjela po staletí a měla by tudíž být objektem zvýšené ochrany. Vysazování dravců jako je štika do čistě „pstruhových vod“ s velkým podílem ohrožené střevle potoční je dokonce i v příkrém rozporu s pravidly rekreačního rybolovu provozovaného na pstruhových vodách,“ říkají Dr. Peterka a Prof. Jan Kubečka.

Velmi kontroverzní je i oplocení celé nádrže a přilehlých luk, což znemožňuje přístup k vodní ploše a omezuje turistické využití této jádrové části Přírodního parku Novohradské hory.

Společenské priority a kvalita vody
Odborníci rovněž upozorňují na to, že nádrž není izolovaný systém, jako např. louka, ale otevřený krajinný prvek, resp. vodní útvar propojující rozsáhlé povodí chráněných rašelinišť s povodím řeky Malše a přirozené migrační cesty původních druhů ryb.

Další společenskou prioritou je udržení kvality vody v přítocích řeky Malše a co nejnižšího zatížení vodárenské nádrže Římov fosforem z povodí Novohradských hor. Podobné projekty s dokrmováním nepůvodních druhů ryb zcela zásadně narušují přírodní poměry v povodí dotčeného území v Přírodním parku Novohradské hory a přispívají i ke zvýšenému odnosu fosforu.

Tištěnou petici je možné podepsat na recepcích Biologického centra AV ČR v Branišovské ulici 31 a v ulici Na Sádkách 7 v Českých Budějovicích, elektronickou ePetici je možné podepsat on-line na Portálu občana https://portal.gov.cz/e-petice/335-petice-za-pripojeni-jiricke-nadrze-do-prirodni-pamatky-pohori-na-sumave-v-navrhu-planu-pece-na-obdobi-20232032.

>Více informací k Petici za připojení Jiřické nádrže do Přírodní památky Pohoří na Šumavě v Návrhu plánu péče na období 2023–2032<

Zdroj: Biologické centrum AV ČR, v. v. i.

Kůrovcová kalamita oživila hospodářské lesy

České Budějovice, Vsetín,

Přestože kůrovcová kalamita v České republice způsobila značné škody a vytěžené smrkové lesy mohou působit zdevastovaným dojmem, výzkum českých vědců přinesl překvapivě dobrou zprávu. Příroda se zotavila, výrazně vzrostla biodiverzita a kůrovcem napadené hospodářské lesy, včetně holin a nově osázených či samovolně se vyvíjejících pasek, doslova kypí životem. Nečekaně se v nich objevily i desítky kriticky ohrožených druhů živočichů a rostlin, které figurují v červeném seznamu. Výsledky ze 45 lokalit v České republice zveřejnili pracovníci Biologického centra Akademie věd ČR, Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, Muzea regionu Valašsko a Agentury ochrany přírody a krajiny ve studii, právě vydané ve vědeckém časopisu Forest Ecology and Management.

Kůrovcová kalamita začala před 20 lety na severní Moravě, postupuje republikou k západu, gradovala v suchých a teplých letech 2014-2018 a přestože už zeslábla, dosud neskončila. Zavinila ji změna klimatu, vysoké teploty a vyschnutí hlubších vrstev půdy, které smrk ani borovice nejsou schopny tolerovat. Kalamita působí značné hospodářské škody, mění tvář krajiny a nutí lesní hospodáře přehodnocovat zažité postupy.

Tomu, co se v zasažených lesích děje s rostlinami a živočichy, se ale zatím nikdo nevěnoval. Změnil to až výzkum českých vědců, kteří zachytili vývoj kalamity na 45 plochách ve třech reprezentativních oblastech: Nízký Jeseník, Českomoravská vrchovina (Jihlavsko) a jižní Čechy (Českobudějovicko). Vědci zde sledovali výskyt vyšších rostlin, denních motýlů, nočních motýlů a brouků vyvíjejících se v mrtvém dřevě.

„Našli jsme překvapivě bohatá společenstva všech sledovaných skupin. A to včetně mnoha druhů, dávno vytlačených z hospodářských lesů i z běžné venkovské krajiny,“ říká Lukáš Spitzer z Muzea regionu Valašsko. Na výzkumných plochách rostlo v průměru přes 80 druhů vyšších rostlin, z nichž celkem 17 druhů figuruje v červeném seznamu. Žila zde třetina všech našich denních motýlů, přičemž zejména citlivější luční druhy zde žily v bohatých populacích. „Mezi nočními motýly jsme našli nejen specialisty vyvíjející se na lišejnících či vzácné obyvatele lesních luk a mokřadů, ale i netušené počty velkých atraktivních druhů, jako jsou přástevník medvědí a bourovec trávový. Ze 199 brouků vázaných na mrtvé dřevo jich téměř čtvrtina figuruje v červeném seznamu, mezi nimi i atraktivní druhy jako pýchavkovník červcový a kornatec drobný,“ upřesňuje Lukáš Spitzer. Mezi příklady brouků, jimž kůrovcová kalamita umožnila návrat, je i potemník Corticeus fraxini,který z Čech nebyl vůbec znám a na Moravě byl velmi vzácný. Po roce 2015 se rozšířil po celé republice, dnes je běžný a prakticky všudypřítomný. Žije pod kůrou jehličnatých stromů, často i v chodbičkách kůrovců.

1: Brouk potemník Corticeus fraxini je příkladem ohroženého brouka, kterému kůrovcová kalamita velmi pomohla. Z Čech nebyl znám vůbec, na Moravě byl velmi vzácný. Ale po roce 2015 se rozšířil po celé republice, dnes je běžný a prakticky všudypřítomný. Žije pod kůrou jehličnatých stromů, často i v chodbičkách kůrovců. Foto: Pavel Krásenský, https://www.insect-foto.com/

Odumřelé stromy poskytly nový životní prostor pro mnoho druhů hmyzu. „Z hlediska brouků – a nemám na mysli kůrovce – je největším přínosem vznik otevřených parkových lesů a skokový nárůst objemů osluněného mrtvého dřeva. Toho by v přírodních lesích bylo obrovské množství, naopak v hospodářských lesích je ho obvykle málo,“ říká Lukáš Čížek z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR. Mrtvé dřevo má přitom pro les řadu přínosů. „V lesích s mrtvým dřevem se dostávají zpět do půdy živiny, zvyšuje se úživnost půd pro další generace stromů a v půdním humusu se váže uhlík, hlavní složka dřevní biomasy. Velká diverzita brouků tak ukazuje na efektivní fungování ekologických procesů, které jsou klíčové pro odvrácení dopadů změn klimatu,“ vysvětluje Lukáš Čížek.

Kalamitou narušené lesy budou dle zákona znovu zalesněny, jejich oživení je proto jen dočasné. Autoři studie proto přicházejí s doporučeními, jak alespoň něco z pozitiv kalamity uchovat i v následných lesních kulturách. „Kalamita rozbořila po staletí praktikovaný model pěstování lesa a ukázala nám, že v době klimatické změny nelze lesy plánovat na sto a více let. Ukazuje se, že ponechání prostoru přirozené obnově může být lacinější a umožní rychlejší produkci biomasy, kterou potřebujeme pro naplnění klimatických cílů,“ upozorňuje Martin Konvička z Jihočeské univerzity. „Podstatné je nezalesňovat vše znovu smrkem a tolerovat samovolně vzniklé drobné světliny a mokřady. Musíme si být vědomi toho, že les není jen plantáž na stavební dříví, ale i součást našeho životního prostředí,“ uzavírá Martin Konvička. 

Kontakty:

doc. Mgr. Martin Konvička, Ph.D., Jihočeská univerzita, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., Tel.:775 131 354

Mgr. Lukáš Čížek, Ph.D., Biologické centrum AV ČR, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., Tel: 608 562 628

RNDr. Lukáš Spitzer, Ph.D., Muzeum regionu Valašsko, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., Tel.: 603 304 911

Mgr. Daniela Procházková,Referentka publicity, Biologické centrum AV ČR, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., tel. 778 468 552

Jiří Koňařík,Propagační pracovník Muzea regionu Valašsko, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., tel. 571 411 690, 605 509 928, www.muzeumvalassko.cz

2: Překvapivě velmi silné populace na kalamitních pasekách tvoří jinak ubývající přástevník medvědí (Actia caja). Nick Goodrum, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons

3: Instalace nárazové pasti pro studium dřevokazného hmyzu. Foto Jiří Beneš.

4: Pohled na kalamitní holinu s ponechanými listnatými stromy, Bruntálsko. Foto Jiří Beneš.

This week, an international team published an article that provides new insights into the nose of mammals and its relation to their warm-bloodedness.

Figure: Variations of the relative surface area and shape of the maxilloturbinal between mammalian species. Barplots represent the relative surface area of the maxilloturbinal in 310 species. Blue and red circles respectively represent the minimum and the maximum values from the naked mole-rat (Heterocephalus glaber) and the California sea lion (Zalophus californianus).

The evolution of endothermy in vertebrates is a major research topic in recent decades that has been tackled by a myriad of research disciplines including paleontology, anatomy, physiology, evolutionary and developmental biology. The ability of most mammals to maintain a relatively constant and high body temperature is considered a key adaptation, enabling them to successfully colonize new habitats and harsh environments. It has been proposed that in mammals the anterior nasal cavity, which houses the maxilloturbinal, plays a pivotal role in body temperature maintenance, via a bony system supporting an epithelium involved in heat and moisture conservation. The presence and the relative size of the maxilloturbinal has been proposed to reflect the endothermic conditions and basal metabolic rate in extinct vertebrates.

However, prior to this study, such hypotheses were based on a limited dataset and lacked strong evidence. To properly test these hypotheses, the international team CT-scanned the heads of over 300 mammals from international museum collections.

Figure: 3D representations of the skull and the maxilloturbinal in several species of mammals.

FUN FACT: To include a human representative in their study, the first author used a CT-scan of his own head.

Figure: photos and 3D representations of the head, the skull and the maxilloturbinal of the first author of this study.

Using this technique, they were able to visualize the maxilloturbinal in 3D and quantify it. They demonstrate that neither corrected basal metabolic rate nor body temperature significantly correlate with the relative surface area of the maxilloturbinal.

Contrary to previous hypotheses, the researchers concluded that there is no evidence to support a relationship between the origin of endothermy and the development of the maxilloturbinal.

Instead, they identified important variations in the relative surface area, morpho-anatomy, and complexity of the maxilloturbinal across the mammalian phylogeny and species ecology.

The relative surface area of the maxilloturbinal varies unexpectedly from 6% to 610% of the predicted value. The naked mole-rat and the California sea lion represent the minimum and maximum values, respectively.

Figure: 3D representations of the skull and the maxilloturbinal of the naked mole-rat (Heterocephalus glaber; left) and the California sea lion (Zalophus californianus; right).

Reference:Martinez, Q., Okrouhlík , J., Šumbera, R., Wright, M., Araújo, R., Braude, S., Hildebrandt, T. B., Holtze, S., Ruf, I., Fabre, P. H. Mammalian maxilloturbinal evolution does not reflect thermal biology. Nature Communications 14, 4425 (2023). https://doi.org/10.1038/s41467-023-39994-1

Přírodní pastva velkých kopytníků může být velice účinným nástrojem pro zmírnění klimatických změn. Pastva divokých koní, zubrů či praturů totiž vede k ukládání uhlíku do půd v podobě stabilní organické hmoty, která uhlík uzavře v půdě a uchová mimo atmosféru po stovky let. Díky tomu mohly v dobách před expanzí člověka na všech kontinentech žít milionová stáda velkých býložravců, aniž by jejich trávicí procesy zahltily atmosféru skleníkovými plyny, což je dnes dáváno za vinu chovům domácího skotu. Toto zjištění přinesl unikátní výzkum pracovníků Biologického centra Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, kteří sledovali osm pastevních lokalit v České republice. Jejich výsledky právě zveřejnil mezinárodní vědecký časopis Journal of Environmental Management.

Vědci využili toho, že ochranářská společnost Česká krajina patří v tuzemsku k průkopníkům v péči o přírodní stanoviště metodou celoroční volné pastvy velkých kopytníků, tedy divokých koní, praturů či zubrů. Ti by, nebýt expanze moderních lidí, patřili k dominantním druhům evropských ekosystémů. Vedle nejznámějších „pastevních rezervací“ ve středočeských Milovicích dnes tito kopytníci samostatně nebo v kombinacích spásají na patnáct lokalit v celé ČR. Na osmi takových lokalitách s rozlohou od 30 do 250 hektarů, pasených velkými kopytníky po dobu dvou až šesti let, odebírali vědci vzorky půdy. Ke srovnání využili nepasené plochy podobného charakteru v těsném sousedství.

„Přestože se jednotlivé pastevní rezervace od sebe značně lišily, našli jsme zde jednoznačný společný rys: Všechny jejich půdy obsahovaly více organického uhlíku, vyšší podíl stabilního humusu a vykazovaly intenzivnější mikrobiální aktivitu, než v nepasených plochách. Volná pastva tak zvyšuje potenciální úrodnost půd, přispívá k ukládání uhlíku ve formě stabilní organické hmoty, a také zvyšuje schopnost půd zadržovat vodu,“ říká Eva Kaštovská z Jihočeské univerzity, hlavní autorka výzkumu. „Dalo se to vlastně očekávat. Když pomineme náplavové oblasti velkých řek, tak nejúrodnější půdy na planetě, včetně známé ukrajinské černozemě, jsou výsledkem statisíců let pastvy velkých stád divokých kopytníků. Ví to každý zemědělec, obeznámený s potřebou vpravovat do země organické hnojení, tedy starý dobrý hnůj,“ dodává Eva Kaštovská.

"Recenzenti naší studie namítali, zda bychom stejný efekt nezjistili i u obyčejných domácích krav,“ zmiňuje Martin Konvička z Biologického centra AV ČR a Jihočeské univerzity, vedoucí týmu, který se dopadem volné pastvy kopytníků zabývá. „A měli pravdu – za určitých podmínek, při velmi dobrém managementu pastvy, nejspíš zjistili. Ovšem výzkumy jiných týmů z celého světa nalézají spíše negativní vlivy tradiční intenzivní pastvy, která vede k utužení půdy, úbytku organické hmoty a poklesu jejího oživení až po vyplavování dusíkatých látek do vodotečí a podzemních vod. Ukazuje se, že není tak podstatné, jaká zvířata paseme, ale jak je paseme,“ vysvětluje Martin Konvička. Intenzivní zemědělská pastvina zvířata neživí celoročně. V zimním období se musí dokrmovat materiálem, který vyrostl jinde, takže se překračuje celoroční úživnost konkrétní lokality. „Naopak u přirozené celoroční pastvy jsou stavy zvířat přizpůsobeny možnostem pastviny v kritickém zimním období. Ve výsledku je v létě nedopasená, takže nedojde k potlačení rostlinné složky systému, a v zimě zvířata spásají dřeviny nebo v létě odmítanou stařinu,“ dodává Martin Konvička. 

Výsledky studie mohou mít obrovský význam pro současné debaty o klimatické změně. Připomínají, že přírodní systém, na kterém závisí naše přežití, včetně zdravých půd, jež jsou základem zemědělství, vznikl i díky činnosti velkých kopytníků. „Úvahy některých aktivistů o vybití dobytka a hromadném přechodu na bezmasou stravu jsou příkladem zkratkovitého myšlení. Rostlinná výroba, jak ji provozujeme dnes na většině našeho území, výrazně degraduje půdu a není dlouhodobě udržitelná. Steak nebo guláš mohou být naprosto ekologické potraviny, podstatné však je, kde a v jakém režimu zvíře vyrostlo. Když to nebude zubr nebo kůň z pastevní rezervace, mělo by to být hovězí z chovů, kde provozují regenerativní pastvu s ohledem na péči o přírodní zdroje a krajinu,“ uzavírá Eva Kaštovská.

Kontakt:

Eva Kaštovská, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., tel. +420 602834849

Martin Konvička, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., tel. +420 775131354

Daniela Procházková, PR manažerka, Biologické centrum AV ČR, tel. 387 775 064, 778 468 552, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  

Rakovinové buňky, které se nekontrolovaně množí a mohou napadnout okolní tkáně a také se šířit do jiných částí těla, organizmus často nepovažuje za „nemocné“ a špatně je rozeznává. Pokud se ale proti takovým buňkám povede nasměrovat imunitní systém pacienta, organismus s nimi pak umí lépe bojovat. Vědci z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (JU) vyvinuli léčivo, které tohle dokáže. V rámci dosavadního výzkumu tým RNDr. Jana Ženky tímto přípravkem dosahoval úspěšného vyléčení u 80 % myších modelů nádorů. Pokud se tento nadějný léčivý přípravek v klinických studiích osvědčí, může přispět k léčbě rakoviny i v globálním měřítku. Více k přečtení zde.

Nový impuls pro výzkum protinádorových léčiv

Nový informační systém pro středověké památky v česko-bavorském příhraničí pomohla vytvořit i umělá inteligence

Společný přeshraniční tým tvořený experty z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Technické vysoké školy v Deggendorfu vyvinul turistickou mobilní aplikaci, která zpřístupňuje uživatelům oblasti kulturního dědictví česko-bavorské příhraniční oblasti.

• 

  Annn Kostel Sv Moice Ven Du

• 

  Boletice Kostel Sv Miikule

• 

  Bukovnk Kostel Sv Vclava

• 

  Libnsk Sedlo Kostel Sv Anny

• 

  Malenice Kostesl Sv Jakuba

• 

  Zto Sanktu

• 

  Zto Kostel Sv Jana Ktitele

• 

  Vimperk Legenda Sv Bartolomje Kostel Sv Bartolomje

---

Data o projektu:

Název projektu: Informační systém pro středověké památky v česko – bavorském příhraničí, č. 335
Dotační program: Program přeshraniční spolupráce Česká republika – Svobodný stát Bavorsko Cíl EÚS 2014–2020.
Česká strana: Katedra informatiky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, která zajišťuje i spolupráci s archeology, historiky a odborníky na dějiny umění.
Bavorská strana: Fakulta aplikované informatiky Technická vysoká škola v Deggendorfu (Technologický kampus Freyung)
Celkový rozpočet obou partnerů: 558 383,23 EUR
Průběh: od 1. 7. 2021 do 31. 3. 2023

Pro studenty byl připraven pestrý program z mnoha odvětví biologie. V pondělí po krátkém organizačním úvodu absolvovali studenti přednášku a následně i praktické úlohy zabývající se bioakustikou. To vše pod vedením Pavla Linharta a Lucie Hornátové z katedry zoologie. Večer pak proběhl v přátelském duchu ve studentském klubu Kampa, kde se mohli podělit o své první dojmy, dovědět se více o studiu na PřF JU a zasoutěžit si v populárním Pubkvízu.

Úterý bylo vyhrazeno na exkurzi do Zoo Ohrada na Hluboké nad Vltavou.  Kromě návštěvy zoo shlédli účastníci také výstavu v Národním zemědělském muzeu – zámek Ohrada. Za podporu ve formě zvýhodněného vstupného bychom rádi poděkovali oběma institucím, jmenovitě pak Romanu Kösslovi (Zoo Ohrada) a Miroslavu Čeňkovi (Národní zemědělské muzeum – zámek Ohrada). Miroslav Čeněk, kurátor sbírek, studenty i osobně provedl výstavami Klenoty z ornitologických sbírek a Příroda v ilustraci. Po návratu z Hluboké večer následovala přednáška od Petra Veselého o soukromém životě ptáků.

Ve středu ráno se studenti sešli na vlakovém nádraží a společně s Josefem Juráněm odjeli ke Třísovu odebírat fykologické vzorky, které následně v laboratořích určili. Mimo to zhodnotili podle předem připravených fykologických vzorků kvalitu vod. Večer si pak účastníci užili zábavnou přednášku Jana Lepše o výzkumu, přírodě a způsobu života na Papuy Nové Guneji.

Čtvrtek patřil práci v laboratoři. Konkrétně určování pohlaví z DNA pod vedením Martiny Dalíkové a jejích kolegyň z katedry molekulární biologie a genetiky. Odpolední a večerní program byl věnován přednáškám. Nejprve si studenti vyslechli půdní biology Petra Čapka a Michala Chomu a večer následovala jedna z oblíbených evolučních přednášek Jana Zrzavého.

Na závěr týdne si účastníci poslechli přednášku o ekologii obnovy od Anny Müllerové z katedry botaniky a zašli se podívat na floru fakultní zahrady. 

Fotky si můžete prohlédnout na našem fakultním FB.

České Budějovice, 26. 7. 2023

Jezera, řeky, potoky i sádky na dvě stě lokalitách Šumavy podrobně zdokumentují jihočeští vědci z Biologického centra Akademie věd ČR a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích společně s ochránci přírody a rybářskými odborníky z české i bavorské strany. Hydrobiologové budou od letošního září tři roky mapovat zdejší populace pstruhů a zjišťovat jejich množství a stav, zdravotní kondici, výskyt parazitů i genetickou variabilitu. Chtějí zde rovněž najít zcela původní linii pstruhů obecných, kteří jsou nejlépe přizpůsobeni na místní podmínky. Hlavním cílem projektu je přispět ke koordinovanému přístupu k ochraně tohoto druhu a vodních ekosystémů na obou stranách hranice a předat tak dalším generacím živé klenoty pod vodní hladinou Šumavy v co nejlepším stavu.

Šumava na pomezí Česka a Bavorska je v centru pozornosti vědců již více než století. Díky tomu bylo možné zachytit celosvětově unikátní příběh poškozování a následně zotavování přírody. Od padesátých let 20. století sužovaly Šumavu kyselé deště, které vyvrcholily v 70. letech a způsobily extrémní změnu v chemismu vody. V důsledku toho se zdevastoval život v ledovcových jezerech i tocích ve vyšších polohách a zcela zde vymřely ryby. Výrazný obrat přinesla Ženevská úmluva o ochraně ovzduší, která od konce 80. let 20. století přinesla významné snížení znečištění ovzduší (emise síry o 90 % a dusíku o 50 %), což umožnilo obnovu ekosystémů. „Od přelomu tisíciletí jsme svědky návratu života do zdejších vod. V roce 2020 jsme v jezeře Laka poprvé potvrdili opětovný výskyt pstruhů obecných,“ říká Petr Blabolil z Biologického centra AV ČR a Jihočeské univerzity, který povede tento tříletý výzkum.

Pstruh obecný, vlajkový druh celého projektu, je indikátorem čistoty vod a kvality prostředí. Pstruh je vrcholovým predátorem zdejších vod, má unikátní životní cyklus, který zahrnuje podzimní protiproudové migrace za třením. Je také klíčovým článkem pro rozmnožování kriticky ohrožené perlorodky říční, jejíž larvy žijí krátce paraziticky na žábrách pstruhů.

Podrobný průzkum ryb Šumavy začne v září 2023 v rámci mezinárodního projektu Interreg BYCZ01-020. Během prvního roku plánují vědci prozkoumat více než sto lokalit po celé české části pohoří. V nadcházejícím roce se výzkumné aktivity přesunou na bavorskou stranu a zahrnou i rybí sádky v obou zemích. Za tři roky projektu tak vědci podrobně zdokumentují na 200 lokalit. „U pstruhů obecných a případně dalších druhů budeme zkoumat charakteristiky populací, tedy jak jsou početné, jakého stáří a v jaké jsou zdravotní kondici,“ upřesňuje Petr Blabolil. „V případě pstruhů obecných se budeme zabývat i genetickou strukturou podle mitochondriální DNA a takzvaných mikrosatelitů. Jde nám především o to, nalézt geneticky původní populace pstruhů, kteří jsou nejlépe přizpůsobeni místním podmínkám,“ doplňuje Vojtěch Kašpar z Jihočeské univerzity. U těchto populací pak budou výzkumníci zjišťovat jejich genetickou variabilitu, tedy přizpůsobivost změnám prostředí. V neposlední řadě se vědci zaměří i na výskyt parazitů, zejména rybomorky Tetracapsuloides bryosalmonae, jež je původcem proliferativního onemocnění ledvin u pstruhů (známé též jako PKD), která by mohla být zavlečena s chovanými rybami do dříve nepostižených vod nebo opačně do rybích líhní s generačními rybami z volné přírody. Mezi výzkumnými metodami se uplatní i moderní analýza environmentální DNA (eDNA), kdy lze odběrem vzorků z vody či sedimentu určit, jaké druhy organismů (včetně v tomto projektu cílových parazitů ryb) se v daném prostředí vyskytují.

Projekt si klade za cíl přispět ke koordinovanému přístupu k ochraně pstruha a šumavských vod na české i bavorské straně. V obou zemích budou vědci o svých výsledcích diskutovat se správci dotčených území, ochránci přírody, vodohospodáři a rybáři. Uskuteční se i řada přednášek a vzdělávacích akcí pro širokou veřejnost.

Hlavními partnery projektu jsou Biologické centrum AV ČR, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Správa Národního parku Bavorský les, Správa NP a CHKO Šumava a Vládní obvod Dolní Bavorsko, odborné poradenství pro rybolov. Projekt dále podporují Český rybářský svaz, Zachraňme lipana a pstruha potočního, Přátelé vod pětilisté růže, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Povodí Vltavy a další organizace.

 Tisková zpráva ke stažení: CZE DE

Kontakt na české partnery:

RNDr. Petr Blabolil, Ph.D.,řešitel projektu,Biologické centrum AV ČR, tel.: 728 846 173, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Ing. Vojtěch Kašpar, Ph.D.,zpracovatel genetických analýz, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, tel.: 725 917 295, 387 774 609, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Mgr. Daniela Procházková, PR manažerka, Biologické centrum AV ČR, tel.: 387 775 064, 778 468 552,
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Kontakt na bavorské partnery:

Rabea Klümpers, projektový pracovník, Správa Národního parku Bavorský les, tel.: +49 8552 9600 157,
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Dr. Stephan Paintner, vedoucí odborného poradenství pro rybářství, Vládní obvod Dolní Bavorsko, tel.: +49871 97512 751, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.