Takzvaný šanghajský žebříček se soustředí především na vědeckou a výzkumnou úroveň institucí, pro hodnocení světových univerzit. Využívá šest ukazatelů, včetně počtu článků publikovaných v časopisech Nature a Science. Sleduje také počet nejcitovanějších vědců v databázi Highly Cited Researchers či počet držitelů Nobelovy ceny spjatých s danou institucí.

České univerzity podle průzkumu bodovaly především díky článkům v prestižních časopisech.

CELKOVÉ HODNOCENÍ ACADEMIC RANKING OF WORLD UNIVERSITIES

„Čeští odborníci už velice dlouho upozorňují, že převážná část rekultivací přírodě nepomáhá a často jí dokonce škodí. Rozumná těžba surovin může vytvořit zajímavá a vzácná stanoviště, např. písčiny, mokřady nebo otevřené skalní stěny, které postupně osídlí živočichové, houby a rostliny, včetně orchidejí a mnoha dalších ohrožených druhů. Následná rekultivace však ohrožené druhy spolehlivě zahubí či vyžene a vytvoří všední typ krajiny obývaný běžnými druhy,“ vysvětluje prof. Karel Prach z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, který je také členem evropského výboru Společnosti pro ekologickou obnovu.

V České republice totiž stále převažují rekultivace technického typu, jejichž výsledkem bývá nejčastěji polní nebo lesní monokultura. Alternativa, která se stala ve vyspělých zemích běžnou součástí rekultivační praxe, se jmenuje přírodě blízká obnova. K jejím velkým výhodám se počítá zejména šetrnost k přírodě a také finanční nenáročnost. Zatímco lesnické a zemědělské rekultivace polykají miliardy korun z rozpočtu soukromých firem i státu, pracují přírodní procesy zcela zdarma (tzv. spontánní sukcese) nebo je člověk s řádově nižšími náklady pomáhá pouze usměrnit (tzv. řízená neboli usměrňovaná sukcese). Pokud jsou v okolí zachovány alespoň malé zbytky přírodních stanovišť, ohrožené i běžné druhy se do lomu nastěhují snadno.

Zatímco čeští vědci přinesli celou řadu důkazů o tom, že přírodě blízká obnova funguje, a patří v oboru ke světové špičce, česká rekultivační praxe za vědeckými výsledky stále pokulhává. Přesto se však najdou i u nás projekty, které propojují špičkový výzkum s ochranou přírody a staly se inspirací i pro zahraniční odborníky. Namátkou můžeme jmenovat kamenolomy Mokrá a Hády v okolí Brna, jihočeskou pískovnu Cep II nebo po těžbě revitalizované rašeliniště Soumarský most na Šumavě.

„Určitě nejde o to, aby byly všechny lomy, pískovny nebo výsypky po těžbě uhlí ponechány bez lidských zásahů. Přírodě blízká obnova by se však měla stát rovnocennou alternativou lesnických a zemědělských rekultivací, aby již v budoucnu nedocházelo ke zbytečnému ničení vzácných stanovišť a ohrožených druhů,“ říká Jiří Řehounek, který se přírodě blízkou obnovou po těžbě zabývá v neziskové organizaci Calla.

Vítězkou celostátní přehlídky středoškolských odborných činností, která se konala ve dnech 16.- 18. června 2017 na Vyšší odborné škola ekonomické a zdravotnické a Střední škole v Boskovicích, se v oboru Biologie stala Sabina Černá ze Střední odborné školy veterinární v Hradci Králové. Ta pod vedením RNDr. Petra Veselého, Ph.D. z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity testovala reakce šoupálka dlouhoprstého na dráždění nahrávkou svého vlastního druhu a druhého, u nás se vyskytujícího šoupálka, šoupálka krátkoprstého. Ukázala, že šoupálci dlouhoprstí se cítí být š. krátkoprstým ohroženi pouze v případě, kdy ve svém teritoriu mají pro tento druhý druh vhodný biotop, tj. listnaté stromy. Tyto zajímavé výsledky dokázala kvalitně prezentovat, a proto byla pětičlennou porotou vyhodnocena jako nejlepší SOČ v oboru biologie.

Druhé místo obsadila studentka Karolina Bodláková z Gymnázia Česká v Českých Budějovicích, která se pod vedením prof. RNDr. Dalibora Kodríka, CSc věnovala hormonální kontrole trávení u švába amerického Periplaneta americana. Při tomto studiu zjistila, že hmyzí adipokinetické hormony stimulují aktivitu trávících enzymů nejen při injekci hormonů do těla švábů, ale také při inkubaci střeva in vitro v přítomnosti hormonů v médiu. Jedná se o první průkaz přímého působení adipokinetických hormonů na trávící enzymy. Výsledky byly částečně publikovány v impaktovaném vědecké časopise Insect Science, druhá část je součástí další publikace, která je v přijímacím řízení v časopise Physiological Entolology. Druhé místo Karoliny v této soutěži je spojeno s nominací do soutěže Česká hlavička, širší nominací na účast v zahraniční soutěži, cenou hostitelské školy a města Boskovice, a cenou Národního centra pro mladé chemiky.

Podrobné výsledky naleznete ZDE

V rámci grantů TAČR běžel na PřF JU v letech 2021 až 2023 projektBezdrátová sonda pro monitoring kůrovce.Projektový tým tvořili Milan Novák (Katedra informatiky), Petr Doležal (Katedra zoologie, BC ENTÚ), Ladislav Ptáček (Katedra fyziky), Jakub Geyer (Katedra informatiky) a Markéta Davídková (BC ENTÚ). 

Projekt se zabýval vývojem bezdrátové sondy, která umožní lesním pracovníkům kontrolovat přítomnost kůrovcovitých. Napadený strom je identifikován přítomností závrtů. Ty však mají milimetrové průměry a tedy nejsou okem patrné, navíc jejich výskyt může být ve výškách i několika metrů. Lesáci si pomáhají dalekohledy, ale zvlášť v hustě zalesněném porostu je kvůli nedostatku světla i kvůli zakrytí větvemi, identifikace prakticky nemožná. 

Obr. 1 a 2: Napadený kmen

Nově vyvinutá sonda umožní blízký pohled na kmen i ve vysokých lesních patrech. Lesák jí umístí na nosnou tyč, přiblíží ke kmenu v požadované výšce. Snímaný obraz vidí přímo na svém mobilním telefonu. Dedikovaný software umožní přepínat mezi různým typem zobrazení pro snazší identifikaci napadení. Z tohoto pohledu se jako nejúčinnější ukázala inverze obrazu.  

Sonda prošla testováním v ostrém provozu díky spolupráci s Lesy ČR oblast Vimperk. 

Obr. 3: Představení sondy lesním pracovníkům

Obr. 4: Použití sondy v praxi

Sonda je určená ke komercionalizaci v lesnictví, velkých lesních závodech, lesních podnicích. Uživateli budou praktičtí lesáci, lesní technici, myslivci. Další oblastí, kde může nalézt využití, jsou zahradnictví, které se orientují na pěstování a prodej lesních stromů. A konečně firmy, které se obecně věnují údržbě a rozvoji arboreta, například prořezávání stromů, úpravám lesních porostů, úpravám v parcích, zahradách, sadech a podobně. 

V rámci projektu se podařilo dosáhnout několika výstupů. Tím hlavním je samozřejmě nově vyvinutá bezdrátová sonda a speciální aplikace pro její využívání.  

Dále byly uděleny dva české patenty číslo 309 464 a číslo 309 627. Týkají se nejen sondy samotné, ale i procesů jejího využití. V prestižním časopiseEngineering Science and Technology (nakladatelství Elsevier) byl publikován odborný článekIntelligent Inspection Probe for Monitor ing Bark Beetle Activities Using Embedded IoT Real-time Object Detection, doi.org/10.1016/j.jestch.2024.101637.  Věnuje se popisu funkčnosti a využití sondy. 

Dále byla v rámci projektu registrována ochranná známka s názvemTreeInspect. Jejím účelem je podpoření komercionalizace sondy i po stránce grafiky. A konečně byly na sondu a způsob jejího využití zaregistrovány dva české užitné vzory 36 978 a 35 641. 

Sonda byla komercionalizována odprodejem práv soukromé firmě. Nyní probíhá jednání o založení Spinn-Off společnost. Jejími partnery budou Jihočeská univerzita a soukromá společnost. Cílem je průmyslová výroba a umístění sondy na trhu. 

Projekt byl realizován ve spolupráci s Kanceláří transferu technologií (KTT) Jihočeské univerzity pod vedení dr. Štemberkové. Ta se kromě jiného starala o veškeré stránky komerčního využití, založení spin-off a dalšího potřebného zázemí.  

Na závěr zmíníme, že v rámci celouniverzitní soutěže Jihočeské univerzity JU Innovation bylo v roce 2023 projektu uděleno oceněníNejlepší inovace roku. 

Obr. 5: Technický výkres sondy

Soustava pískoven u Suchdola nad Lužnicí v CHKO Třeboňsko se stala předmětem intenzivního vědeckého výzkumu. Tým doc. Davida Boukala z Přírodovědecké fakulty JU zde ve spolupráci s Biologickým centrem AV ČR zkoumá osídlování nově vytvořených tůní vodními živočichy.

Během postupné rekultivace dobývacích prostorů Cep I a Cep II bylo vytvořeno několik desítek tůní, v nichž nacházejí útočiště vodní živočichové, především hmyz a obojživelníci. Řada z nich přitom patří mezi chráněné a ohrožené druhy. V posledních letech společnost Českomoravský štěrk, která v obou pískovnách těží, s biology konzultuje umístění i parametry tůní, aby co nejlépe vyhovovaly nárokům na ochranu přírody i vědecký výzkum.

„Tůně v pískovnách jsme si vybrali z několika důvodů. Jsou pro nás ukázkovým příkladem nových vodních ploch, které osidlují specializované druhy hmyzu. Takových druhů není moc, takže výsledné hmyzí společenstvo je jednoduché a dá se dobře studovat. Nově zbudované tůně neslouží navíc jen výzkumu, ale přispějí i k ochraně vzácných druhů bezobratlých a obojživelníků, které jsou jinde vytlačovány rybami,“ říká vedoucí týmu David Boukal.

Biologové již v tůních na cepských pískovnách objevili několik ohrožených druhů typických právě pro živinami chudé vodní plochy, např. celoevropsky chráněnou vážku jasnoskvrnnou. Jako dočasná stanoviště tyto tůně využívá i další celoevropsky chráněný druh potápník dvoučárý, jehož známý výskyt je v ČR omezen na nevelký počet lokalit na Třeboňsku.

„Mokřady a tůně s nízkým obsahem živin patří dnes v krajině k velmi vzácným stanovištím, na která je vázáno velké množství ohrožených druhů. Právě obnova těžebních prostorů nabízí příležitost, jak těmto druhům pomoci s vynaložením minimálních finančních nákladů,“ říká Jiří Řehounek, který se tématikou obnovy území po těžbě zabývá ve sdružení Calla.

„Výsledky těchto výzkumů najdou i praktické uplatnění. Při budování nových tůní budeme zase o něco lépe vědět, co které druhy potřebují a jak pro ně vytvořit co nejvhodnější stanoviště. Věřím, že znalosti získané v suchdolské pískovně budou využitelné i na jiných lokalitách,“ dodává Petra Konvalinková ze společnosti Českomoravský štěrk.

Fotografie z terénu:

Výzkum týmu vědkyň a vědců z Fyzikálního ústavu AV ČR publikoval prestižní Journal of Travel Medicine.

Vědkyně a vědci Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR zveřejnili výsledky rozsáhlého výzkumu v oblasti veřejného zdraví. Jejich cílem bylo mapování výskytu viru SARS-CoV-2 v prostředcích pražské hromadné dopravy během pandemie onemocnění COVID-19. Tým z Laboratoře funkčních biorozhraní pod vedením Hany Lísalové vyvinul pro testování speciální biosenzory, jejichž využití přineslo nové poznatky v boji proti infekčním chorobám.  Výzkum, který byl nedávno zveřejněn v prestižním vědeckém časopise Journal of Travel Medicine, se podařilo realizovat díky spolupráci s Biologickým centrem AV ČR, Přírodovědeckou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, tchajwanskou Academia Sinica, ELI ERIC a Dopravním podnikem hl. m. Prahy.

Studie potvrdila potenciál biosenzorů jako nástroje pro detekci virů ve veřejném prostředí. Konkrétně se zaměřila na detekci viru ve stovkách různorodých složitých vzorků, které byly připraveny ze stěrů z povrchů ve veřejné dopravě. Výzkum navazuje na předchozí práci týmu publikovanou v ACS Applied Materials and Interfaces, která přinesla návrh nového biosenzorového konceptu a prokázala jeho účinnost při detekci viru SARS-CoV-2 v klinických vzorcích pacientů s COVID-19. Nyní tým rozšířil svou metodu na významně různorodější vzorky stěrů z povrchů exponovaných míst ve veřejném prostoru.

Hana Lísalová, vedoucí výzkumného týmu, uvedla: „Jsme nadšeni výsledky našeho výzkumu a věříme, že naše objevy mohou mít významný dopad na oblast veřejného zdraví. Biosenzory se ukazují jako slibný nástroj pro monitorování přítomnosti virů a infekčních rizik ve veřejném prostoru, což umožňuje rychlé a efektivní nastavení adekvátních opatření pro snížení možnosti šíření nákazy.“

 „Velmi si cením odvahy Hany Lísalové a jejího týmu proniknout do oblasti veřejného zdraví a pustit se do práce na výzkumu možností šíření viru SARS-CoV-2 i v tak turbulentní a nejisté době, jakou byla pandemie COVID-19. Veškerá logistika sběru vzorků se podařila díky spolupráci celého interdisciplinárního týmu Sekce optiky včetně zapojení našich studentů,“ řekl Alexandr Dejneka, vedoucí Sekce optiky Fyzikálního ústavu AV ČR.

Biosenzorový systém je vysoce adaptabilní a lze jej použít k detekci široké škály virů. Výsledku by nemohlo být dosaženo bez spolupráce s Biologickým centrem AV ČR a Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích.

„V rámci testování vzorků odebraných v MHD bylo několik pozitivních na záchyt viru SARS-CoV-2. Následně nás zajímalo, zda se jedná o infekční virus, či již inaktivované virové částice. Infektivitu viru jsme ověřovali kultivačními pokusy v naší BSL3 laboratoři. Laboratoř s touto klasifikací musí splňovat velmi přísná kritéria na biologickou bezpečnost, díky tomu v ní lze studovat i tyto vysoce rizikové patogeny,“ řekl Václav Hönig z Biologického centra AV ČR.

 „Náš výzkumný tým se zajímá o vývoj univerzálních biosenzorů, které jsou schopny detekovat širokou škálu patogenů, proto jsme se rádi zapojili do spolupráce s Dr. Lísalovou a jejím výzkumným týmem využívajícím tento unikátně řešený biosenzor. Pandemie COVID-19 umožnila sběr velkého množství vzorků, které sloužily nejen k ověření citlivosti a specifity biosenzorů, ale umožnily také analyzovat význam tolik diskutovaného přenosu infekce přes povrchy v běžném životě. Biosenzor dr. Lísalové potvrdil svou univerzálnost, a věříme, že má potenciál být využit i pro detekci jiných patogenů a přispět tak k ochraně zdraví lidí po celém světě,“ shrnuje Ján Štěrba z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

 Studie se zaměřila i na srovnání výsledků detekce SARS-CoV-2 pomocí biosenzoru a standardní metody PCR. Výsledky prokázaly, že kombinace dvou citlivých a spolehlivých metod založených na různých detekčních principech může mnohem přesněji monitorovat rizika šíření virů ve veřejném prostoru než použití pouze jedné metody. Výsledky studie mají potenciál způsobit revoluci ve způsobu, jakým monitorujeme a detekujeme viry ve veřejných prostorách a demonstrují potenciál biosenzorů jako doplňkového screeningového nástroje při monitorování a prognóze epidemie. Mohly by připravit cestu k dalším průlomům v oblasti veřejného zdraví.

Výzkum týmu z Fyzikálního ústavu AV ČR nejen přináší průlomové poznatky v oblasti biosensorů, ale také podtrhuje důležitost spolupráce mezi vědeckými institucemi a univerzitami. Publikovaná práce je důkazem, že tato spolupráce umožňuje překonávat hranice jednotlivých disciplín.

Článek v časopise Nature Human Behavior, jejímž prvním autorem je doktorand Gabriel Šaffa (Katedra zoologie), byl v sekci společenskovědních a ekonomických oborů oceněn cenou rektora za prestižní vědeckou publikaci.

Mgr. Gabriel Šaffa, prof. Jan Zrzavý, Dr. Pavel Duda – všichni (PřF JU)
Global phylogenetic analysis reveals multiple origins and correlates of genital mutilation/cutting
Nature Human Behaviour, 6(5), 635-645, 2022
Původní vědecká práce (článek v časopisu)

Existence nákladných rituálů, při kterých si lidé úmyslně působí bolest a ohrožují své zdraví, představuje pro evoluční antropology přetrvávající záhadu. K těmto rituálům patří také tradiční formy mužské a ženské obřízky, dnes často označované jako genitální mutilace. Kvůli zdravotním rizikům, která jsou s nimi spojena, byly ženské obřízky postaveny mimo zákon ve většině zemí, kde byly tradičně prováděny, a zdravotnické a lidskoprávní organizace dlouhodobě usilují o jejich vymýcení. O původu a příčinách udržování těchto praktik však víme jen velmi málo.

Studie Gabriela Šaffy a jeho kolegů z PřF JU, publikovaná v časopise Nature Human Behavior, aplikuje fylogenetické metody na etnografická a demografická data s cílem popsat globální distribuci, diverzitu, evoluční historii obřízek. Ukazuje, že tyto rituály vznikly vícekrát nezávisle na sobě, v několika případech o 2000–3000 let dříve, než dosvědčuje archeologický záznam. Ženská obřízka přitom vzniká a udržuje se pouze ve společnostech, které praktikují mužskou obřízku. Většinou v polygynních společnostech, kde manželky jednoho muže nežijí ve společné domácnosti, nebo kde muž tráví hodně času mimo domov, kde sňatky dojednávají rodiče a platí se cena za nevěstu. Za vznikem a udržováním těchto praktik tak zřejmě stojí obavy o paternitu.

Tam, kde dodnes praktikovány, slouží obřízky nejen jako signály panenství a cudnosti, ale také dospělosti, statečnosti, síly, respektu k autoritě a v neposlední řadě příslušnosti k etnické či náboženské skupině. To, že socio-ekologické faktory, které daly těmto rituálům vzniknout, se zřejmě liší od těch, které je v současnosti udržují, představuje výzvu pro všechny výzkumníky, kteří se jim snaží porozumět. Ze vzájemné provázanosti ženské a mužské obřízky plyne, že je kontraproduktivní snažit se všemožnými způsoby vymýtit ženskou obřízku a zároveň omlouvat nebo podporovat praktikování té mužské.

Karel Prach obdržel Cenu rektora za prestižní vědeckou publikaci.
Gratulujeme!

Kniha Karla Pracha a Lawrence R. Walkera je souhrnným dílem, popisujícím a porovnávajícím sukcesi vegetace na nově vznikajících površích i narušených stanovištích napříč světovými suchozemskými biomy. Shrnuje poznatky celoživotního studia Karla Pracha, jedné z vůdčích osobností oboru ekologie obnovy. Kromě své nesporné vědecké hodnoty je toto dílo využitelné pro všechny, kteří se zabývají biologií ochrany přírody, obecnou ekologií či přímo ekologií obnovy. Toto významné dílo bylo také velmi dobře hodnoceno v recenzi publikované ve velmi prestižním časopise Trends in Ecology and Evolution.

Cílem konference je setkání odborníků z celého světa, kteří se zabývají změnou klimatu a jeho dopady na arktický ekosystém, a to z různých pohledů. Právě arktický ekosystém je jeden z nejdůležitějších, jeho přírodní podmínky ovlivňují globální stabilitu Země.

„Konferenci jsme zahájili v pátek dopoledne a odpoledne již startuje pracovní program. Ten má dvě části. Od pátku do pondělí budou probíhat zasedání odborných komisí. Ta se konají jednou za rok a projednávají se na nich palčivé otázky výzkumu, například kudy se má ubírat vědecké bádání v reakci na nově získané poznatky, jaké vědecké obory je potřeba podpořit, aby se efektivně mohlo pokračovat ve výzkumu, či jaké projekty se budou v nadcházejícím období financovat,“ sdělil vedoucí centra doc. Josef Elster a doplnil, že v úterý 4. dubna začne druhá, vědecká část programu. Ta přinese přes 500 odborných přednášek a prezentací na různá témata týkající se Arktidy.

Mezi účastníky konference jsou nejen vědci, ale také manažeři arktických stanic, politici či zástupci průmyslu a nevládních organizací, tedy všichni ti, které spojuje téma ochrany arktické přírody.

Pořádání konference je pro zvoleného organizátora prestižní záležitostí. Ujímá se jí vždy jedna z členských zemí Mezinárodní komise koordinující výzkum Arktidy. Letos pořadatelství převzalo Centrum polární ekologie Přírodovědecké fakulty JU, které Českou republiku v této komisi zastupuje.

Centrum polární ekologie Přírodovědecké fakulty JU se na výzkum Arktidy specializuje dlouhodobě. Je to jediné takto zaměřené pracoviště v České republice. Po účely soustředěného bádání vybudovalo specializované pracoviště na JU i přímo v Arktidě, kde má k dispozici vědeckou stanici přímo v Longyearbyenu, správním městě Svalbardu, dále terénní výzkumnou stanici v zátoce Petunia a nově i expediční vědeckou loď.

Centrum polární ekologie organizuje pravidelné vysokoškolské kurzy v oborech polární ekologie, kterých se účastní zahraniční studenti. Členství CPE JU v University of the Arctic otevře studentům možnost participovat na kurzech institucí sdružených v této mezinárodní organizaci. Podobné postavení, které získala tímto členstvím Jihočeská univerzita, má v Evropě několik univerzit například univerzita v Innsbrucku. 

Centrum polární ekologie JU je jediné takto specializované pracoviště v České republice. Hlavním cílem centra je vysokoškolské vzdělávání v oborech arktické vědy a vědecký výzkum polárních oblastí zaměřený především na změny prostředí a organismů vlivem klimatických změn. Jedná se o špičkové pracoviště, které propojuje terénní a laboratorní výzkum, což mu umožňuje zázemí jak na univerzitě, tak přímo v Arktidě, kde provozuje vědeckou stanici Česká arktická vědecká infrastruktura „Stanice Josefa Svobody“. Ta zahrnuje kromě hlavní vědecké stanice v správním městě Svalbardu v Longyearbyenu také terénní stanici v zátoce Petunia a expediční vědeckou loď.

„Naše centrum je již členem několika mezinárodních organizací, které se zabývají výzkumem a ochranou polárních oblastí,“ řekl doc. Josef Elster, vedoucí pracoviště. „Přijetí do organizace University of the Arctic si velmi vážíme a bereme ho jako ocenění naší dosavadní činnosti. Počítáme s tím, že členství v organizaci nám umožní zase o něco prohloubit spolupráci s dalšími obdobně zaměřenými organizacemi, a to jak v oblasti sdílení vědeckých poznatků, tak lidských kapacit,“ doplnil doc. Josef Elster.

Český Siemens udělil Ceny Wernera von Siemense za rok 2023 nejlepším studentům, mladým vědcům a pedagogům. 

Mgr. Václav Brabec, který na Katedře molekulární biologie a genetiky loni obhájil svou diplomovou práci, získal prestižní ocenění v kategorii nejlepší diplomová práce. Pod vedením Mgr. Davida Doležela, Ph.D. (Akademie věd ČR, Biologické centrum - Entomologický ústav) se se svou diplomovou prací, která se věnuje tématu "In silico a funkční analýza hodinového proteinu TIMELESS-M" umístil na 3. místě.

Gratulujeme k velkému úspěchu!

Medailonek k diplomové práci ke shlédnutí zde.

Více informací o výsledcích zde - Cena Wernera von Siemense 2023.

11. Univ.-Prof. Mag. Dr. Norbert Müller

Univ.-Prof. Mag. Dr. Norbert Müller z Johannes Kepler Universität v Linci patří k mezinárodně respektovaným odborníkům v oblasti fyzikální organické chemie a bioorganické chemie. Slavnostní akt udělení čestného titulu doctor honoris causa v oblasti biofyzika se uskutečnil v pondělí 5. června 2017 v obřadní síni českobudějovické radnice.

Profesor Norbert Müller je univerzitním profesorem bioorganické chemie, vedoucím Ústavu organické chemie Univerzity Johannese Keplera v Linci. Zaměřuje se na využití metod nukleární magnetické rezonance (NMR) při výzkumu malých molekul organických sloučenin, přírodních látek, jakož i bioorganických molekul mnohem větších velikostí, jakými jsou nukleové kyseliny, peptidy či proteiny. Aplikací metod nukleární magnetické rezonance k poznání strukturních a funkčních vlastností organických molekul, dokázal profesor Müller rozšířit až do oblasti strukturní biologie či biochemie.

V roce 2002 byl Norbert Müller jmenován hostujícím profesorem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, tehdy přednášel na letních školách Jihočeské univerzity v Nových Hradech. Spolupráce s univerzitou trvá dodnes. Profesor Norbert Müller má zásadní zásluhu na jedinečném studijním programu Biological Chemistry, který je fungujícím příkladem těsné přeshraniční spolupráce mezi oběma univerzitami.

10. Prof. Villy Sundström

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích udělila 24. září 2014 čestný doktorát v oboru biofyzika profesoru Villy Sundströmovi, který je profesorem chemické fyziky na Univerzitě v Lundu ve Švédsku. Patří mezi přední světové odborníky v oboru časově rozlišené spektroskopie - metody, která umožňuje sledovat extrémně rychlé děje na molekulární úrovni. Společně s dalšími kolegy byl jedním z prvních na světě, kteří dokázali měřit časové konstanty přenosů energie a elektronu ve fotosyntéze, a otevřel tak cestu ke studiu rychlých procesů ve fotosyntéze, tak jak jej známe dnes.

9. RNDr. Jan Květ, CSc.

V červnu roku 2013 převzal čestný doktorát v oboru biologie ekosystémů RNDr. Jan Květ , který patří mezi celosvětově uznávané odborníky v oblasti ekologie mokřadních rostlin. Zasloužil se o metodický rozvoj systémového ekologického výzkumu a rozvoj vědeckého poznání v oblasti ekologie mokřadních a dalších přírodě blízkých ekosystémů. Má mnohostranné zásluhy o praktickou ochranu přírody a životního prostředí na úrovni regionu, České republiky i úrovni mezinárodní a celosvětové, a to jako veřejný činitel i soukromá osoba. Na jeho poznatcích je založena celá řada přírodě blízkých postupů spojených s revitalizací krajiny a jejím udržitelným rozvojem. Pro svůj vědecký přínos byl zvolen členem České učené společnosti.

8. prof. Dr. Steven M. Reppert 

Světově uznávaný neurobiolog prof. Steven M. Reppert převzal dne 19. 3. 2013 na slavnostním zasedání Vědecké rady Jihočeské univerzity čestnou vědeckou hodnost doctor honoris causa v oblasti molekulární a buněčná biologie a genetiky. Prof. Reppert z Lékařské fakulty University of Massachusetts, Worcester, USA, se více než tři desítky let zabývá výzkumem cirkadiánních rytmů. Jeho oblíbeným objektem zájmu je motýl monarcha stěhovavý (Danaus plexippus).

7. prof. Dr. Jeffrey R. Johansen

Čestnou vědeckou hodnost doctor honoris causa převzal na slavnostním zasedání Vědecké rady Jihočeské univerzity světově uznávaný biolog prof. Jeffrey R. Johansen. Zasedání se uskutečnilo 22. listopadu 2012 v reprezentativních prostorách obřadní síně českobudějovické radnice.

Prof. Johansen je mimořádná osobnost po vědecké i lidské stránce. V dobách úzké specializace vědců je renesanční osobou, protože se věnuje dvěma hlavním výzkumným tématům, a to taxonomii a ekologii rozsivek a kombinovanému přístupu k systematice sinic. V obou těchto oborech patří mezi světovou špičku, je nebo byl řešitelem celé řady významných grantů a celkový počet jeho publikací přesahuje stovku.

Profesor Johansen je velkým příznivcem České republiky a Jihočeské univerzity obzvlášť. Vědecká spolupráce s JU vyústila do sedmi společných publikací.Široká je také spolupráce v oblasti vzdělávání, skutečně nadstandardní je Johansenem umožněné studium našich posluchačů na John Carroll University v USA. Již od roku 2001 některý z našich studentů nebo pedagogů kontinuálně pracuje v jeho laboratoři, od roku 2004 pokračují naši absolventi bakalářského studia algologie v magisterském studiu v USA. Takto koncipovaná studia již absolvovali 4 naši studenti a pátý právě studuje: kromě toho již na John Carroll University absolvovalo vědecké stáže dalších 6 studentů či pedagogů Přírodovědecké fakulty JU v celkové délce více než 30 měsíců.

6. prof. Dr. Francisco J. Ayala

Dne 11. května 2010 se v obřadní síni českobudějovické radnice konalo slavnostní zasedání Vědecké rady Jihočeské univerzity, na kterém byla udělena čestná vědecká hodnost doctor honoris causa v oboru evoluční biologie, kterou převzal prof. Dr. Francisco J. Ayala, světově uznávaný odborník v oblasti evoluční biologie a genetiky z University of California, Irvine, U.S.A.

Světově proslulý vědec prof. Dr. Francisco J. Ayala působí na University of California v Irvine, USA. Dlouhodobě spolupracuje se 2 laboratořemi Přírodovědecké fakulty. Konkrétně se jedná o skupinu prof. Julia Lukeše (rovněž Parazitologický ústav BC AV ČR, v.v.i.) a doc. Michala Žurovce (rovněž Entomologický ústav BC AV ČR, v.v.i.). Spolupráce se týká evolučních prací na patogenních trypanosomách a leishmániích a na mušce drosofile. Tato více než 5 let trvající spolupráce vyústila v několik společných publikací, z nichž tři vyšly v prestižních Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA.

Profesor Ayala je příznivcem České republiky, v čemž jistě hraje roli jeho manželka českého původu Hana Ayala (významná filantropka). Profesor Ayala je nositelem Mendelovy medaile Akademie věd ČR, pravidelně Českou republiku navštěvuje a současný pobyt doc. Žurovce a dr. Žurovcové v jeho laboratoři či aktivní spolupráce s prof. Juliem Lukešem jsou dalšími projevy vysoce nadstandardního vztahu k naší zemi.

5. prof. RNDr. Antonín Holý, DrSc. a prof. Dr. Erik De Clercq, MD.

Na začátku června 2009 vědecká rada Jihočeské univerzity udělila hned dva čestné doktoráty. Držiteli čestné vědecké hodnosti doctor honoris causa v oblasti molekulární a buněčné biologie se stali světově uznávaní objevitelé řady účinných virostatik používaných při léčbě AIDS, pravých neštovic nebo žloutenky typu B profesor Antonín Holý a hostující profesor na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity profesor Erik De Clercq z belgické univerzity v Lovani. 

4. prof. Dr. Rolf Hilgenfeld

Čestný doktorát v oboru biofyzika převzal v dubnu roku 2009 profesor Hilgenfeld z německé Universität zu Lübeck. Profesor Rolf Hilgenfeld patří mezi světově uznávané odborníky v oblasti proteinové krystalografie. Mezinárodní reputaci si získal díky své vědecké práci zaměřené především na implementaci makromolekulární krystalografie a následným příspěvkem k návrhu léčiv. Rolf Hilgenfeld je také úspěšný lektor, organizátor a manažer, který od roku 2003 působí jako ředitel ústavu Biochemie na Univerzitě v Lübecku. Zde vede oddělení zabývající se studiem strukturních bází vnitrobuněčných infekcí způsobených vnitrobuněčnými bakteriemi jako jsou Legionelly a coronaviry. Jeho skupina nyní pracuje na Lassa virech, St. Louis Encephalitis virech, několika picorna- a enterovirech, pokračuje v práci s coronaviry a současně je stále aktivní v práci na vývoji léků účinných v boji s HIV. Profesor Hilgenfeld publikuje v nejvýše impaktovaných časopisech, jako je Nature nebo Science.

3. prof. Dr. James H. Oliver, Jr.

Další čestný doktorát převzal v říjnu 2008 světově uznávaný biolog prof. Dr. James H. Oliver Jr., který působí na Georgia Southern University, Statesboro GA, U.S.A. Profesor Oliver je světově uznávaným odborníkem v oblasti biologie klíšťat a klíšťaty přenášených chorob

2. prof. Dr. Anthony Frederick George Dixon

Druhý čestný doktorát převzal na slavnostním zasedání Vědecké rady Jihočeské univerzity dne 5. prosince 2006 v obřadní síni českobudějovické radnice prof. Dr. Anthony Frederick George Dixon, přední odborník na ekologii mšic a jejich predátorů. Čestný titul mu byl udělen v oboru ekologie

Profesor Dixon je mezinárodně vysoce uznávaným odborníkem v obou ekologie mšic a jejich predátorů, autorem čtyř a editorem dalších šesti knih o této tematice, členem několika vědeckých rad konferencí. Jen od roku 1992 publikoval dle Web of Science 110 vědeckých článků (celkem 290 za svou kariéru) v prominentních recenzovaných časopisech, které byly v letech 1992-2005 dle WoS citovány celkem 1469krát. Během svého pedagogického působení vychoval několik desítek studentů doktorských studijních programů; mnozí z nich nyní zaujímají významné pozice v oblasti vědy (např. prof. Paul Wellings, rektor Univerzity v Lancasteru), jiní se stali vůdčími vědeckými osobnostmi, především v oblasti biologické kontroly škůdců (např. prof. Bill Murdoch, prof. Nick Mills). Za svou celoživotní činnost obdržel prof. Dixon mnoho čestných uznání, z nichž je možno jmenovat čestnou medaili Polské akademie věd (2000) či zlatou medaili Řehoře Mendela Akademie věd České republiky.

Univerzita Pardubice udělila 30. 9. 2022 prof. Liboru Grubhofferovi čestný doktorát za mimořádné zásluhy o rozvoj vědy a výzkumu v oblasti biochemie a moleku­lární biologie.
Prof. Grubhoffer, pracovník UCH PřF JU byl v letech  2004-2011 děkanem Biologické/Přírodovědecké fakulty JU a v letech 2012-2016 rektorem JU.

Doctor honoris causa Univerzity Pardubice

- za mimořádné zásluhy o rozvoj vědy a výzkumu v oblasti biochemie a moleku­lární biologie

Je pro mne neobyčejnou ctí představit prof. RNDr. Libora Grubhoffera, CSc., který dnešním dnem vstoupí mezi čestné doktory Univerzity Pardubice.
Profesor Grubhoffer se narodil roku 1957 v Poličce ve východních Čechách a vyrůstal jako venkovský chlapec v obci Oldřiš u Poličky na severním okraji Ždárských vrchů. V letech 1972 až 1976 studoval na gymnáziu v Poličce. Po maturitě studoval bioche­mii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde promoval v roce 1981. Po absolvování základní vojenské služby pracoval ve Výzkumném ústavu organic­kých syntéz v Rybitví a od roku 1983 v Ústavu sér a očkovacích látek v Praze, kde byl jeho vedoucím virolog a imunolog, autor mnoha vakcín, docent Dimitrij Sloním. V roce 1986 profesor Grubhoffer přesídlil do Českých Budějovic do Parazitologické­ho ústavu československé akademie věd.

Počátkem 90. let stál u zrodu Biologické fakulty Jihočeské univerzity a v letech 1994 až 2002 současně vykonával funkci ředitele Parazitologického ústavu Akademie věd české republiky. V roce 2001 byl na Biologické fakultě Jihočeské univerzity jme­nován profesorem v oboru „Molekulární a buněčná biologie a genetika" a v letech 2004 až 2011 pak byl jejím děkanem. Během jeho funkčního období došlo k transformaci Biologické fakulty na Přírodovědeckou fakultu. V roce 2012 se profesor Grubhoffer stal rektorem Jihočeské univerzity v českých Budějovicích.
V roce 2015 byl zvolen řádným členem Učené společnosti české republiky. V roce 2016 obdržel čestný doktorát Arizonské univerzity v Tucsonu ve Spojených státech a o dva roky později získal čestný doktorát na Univerzitě Johanna Keplera v Linci. Založil a do začátku letošního roku vedl společnou Laboratoř molekulární ekologie vektorů a patogenů Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd české republiky a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v českých Budějovi­cích. Od roku 2017 je ředitelem Biologického centra Akademie věd České republiky. Aktuálně je rovněž členem Rady Národního akreditačního úřadu pro vysoké škol­ství a zpravodajem pro oblasti vzdělávání Chemie a oblast vzdělávání Biologie, ekologie a životní prostředí.
Ve své vědecké činnosti se profesor Grubhoffer aktuálně věnuje molekulárním a buněčným faktorům podílejícím se na šíření patogenů prostřednictvím klíšťat a původcům lymské boreliózy a TBE viru z pohledu interakce povrchových mo­lekulárních struktur. Je autorem a spoluautorem více než 150 odborných publikací a mnoha konferenčních příspěvků a výsledků aplikovaného výzkumu.

V oblasti organizace vědy a výzkumu se zajímá o vztah univerzitního a neuniver­zitního výzkumu, způsobů jejich hodnocení a financování, mechanismů jejich ko­existence s pozitivní vazbou. Své aktivity rovněž směřuje do oblasti ochrany aka­demických svobod a práv v univerzitním prostředí a obecně lidských práv a jejich ochrany v širším společenském kontextu.
Od roku 2012 je profesor Grubhoffer členem Vědecké rady Univerzity Pardubice.

Výše uvedené údaje svědčí o tom, že prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc. je odborně vy­hraněnou osobností s bohatými teoretickými znalostmi a praktickými experimen­tálními zkušenostmi, které je schopen účinně sdělovat a předávat dalším genera­cím studentů a mladým vědeckým pracovníkům. Není sporu o tom, že jmenovaný je ve vědeckém oboru svého bádání osobností uznávanou, těšící se respektu vědec­ké a odborné společnosti.
s potěšením vám sděluji, že Vědecká rada Fakulty chemicko-technologické, po se­známení se s celoživotním dílem profesora Grubhoffera a jeho podílem na rozvoji vědecké a pedagogické spolupráce s naší univerzitou, dospěla k rozhodnutí na­vrhnout rektorovi Univerzity Pardubice, aby jmenoval prof. RNDr. Libora Grubhoffe­ra, CSc. doktorem honoris causa Univerzity Pardubice, a to za mimořádné zásluhy o rozvoj vědy a výzkumu v oblasti biochemie a molekulární biologie.

prof. Ing. Petr Kalenda, CSc.
děkan Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice

Pro časopis Trends in Ecology and Evolution, který je významným periodikem jak v kategorii Ecology, tak v kategorii Evolutionary Biology (IF = 15,24), najdeme jeden z těchto článků od skupiny autorů působících na Přírodovědecké fakultě JU:  Carmona, Carlos P.; de Bello, Francesco; Mason, Norman W. H.; Leps, Jan (2016): Traits Without Borders: Integrating Functional Diversity Across Scales. TREE 3: 382-394.

Článek vznikl v době, kdy byl Carlos Carmona jako držitel stipendia Marie Curie fellowship součástí skupiny funkční ekologie rostlin (Francesca de Bello a Jana Lepše), za spolupráce jednoho kolegy z Nového Zélandu. Na výsledky ISi pro Trends in Ecology and Evolution se můlžete podívat zde.